1. Prvního dne třetího měsíce jedenáctého roku jsem dostal slovo Hospodinovo:
2. „Synu člověčí, řekni faraonovi, králi Egypta, a jeho hordám: Kdo se ti může vznešeností vyrovnat?
3. Hle, Asýrie byla jak cedr v Libanonu s krásnými větvemi a stinnou korunou, cedr neobyčejného vzrůstu se špicí sahající k oblakům.
4. Vody mu daly jeho vzrůst, tyčil se dík hlubokým pramenům proudícím kolem jeho kořenů dál k ostatním stromům v okolí.
5. Takto se tyčil do výšky nad všechny stromy v okolí. Měl větví stále víc a víc, jeho ratolesti rostly do délky, dík množství vláhy košatil.
6. Všichni ptáci hnízdili v jeho koruně, pod jeho větvemi rodila všechna zvěř, v jeho stínu žily všechny mocné národy.
7. Svou velikostí byl nádherný a svými dlouhými větvemi, protože zapouštěl kořeny až k vodám vydatným.
8. Ani cedry v Boží zahradě nebyly jemu naroveň; jeho větvím se nerovnaly ani cypřiše, platany nepředčily jeho haluze; žádný strom v Boží zahradě mu nebyl krásou podoben.
9. Udělal jsem ho nádherně, tak bohatým na větve; celý Eden mu mohl závidět – všechny stromy v Boží zahradě!
10. Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože se tyčil tak vysoko a špicí sahal až k oblakům, takže jeho srdce tou výškou zpychlo,
11. vydám jej do rukou vůdce národů, aby s ním naložil, jak si za svou špatnost zaslouží. Zavrhl jsem ho
12. a cizáci, ti nejukrutnější mezi pohany, jej porazili a nechali ho být. Jeho větve padly na hory i všechna údolí, jeho haluze leží polámány ve všech roklích na zemi. Všechny národy země opustily jeho stín a nechaly ho být.
13. Na jeho padlém kmeni hnízdí všelijací ptáci a mezi jeho větvemi je všelijaká zvěř.
14. To proto, aby se už žádné stromy u vody takto netyčily do výšky, aby svou špicí nesahaly k oblakům a ve své pýše se nestavěly nad ostatní stromy napájené vodami. Jeden jak druhý přece musí umřít – směřují pod zem mezi smrtelníky, kteří sestupují do jámy.
15. Tak praví Panovník Hospodin: V den, kdy sestoupil do podsvětí, zahalil jsem hlubinu smutkem nad ním; zadržel jsem její prameny, až se ty vydatné vody zastavily. I Libanon jsem kvůli němu zachmuřil a všechny lesní stromy kvůli němu povadly.
16. Rachotem jeho pádu jsem rozechvěl národy, když jsem ho srazil do podsvětí k těm, kdo klesli do jámy. Pod zemí tehdy došly útěchy všechny stromy Edenu, ty nejlepší ze skvělých stromů napájených v Libanonu.
17. I ony totiž jako on sestoupily do podsvětí k mečem pobitým, stejně jako jeho spojenci žijící v jeho stínu mezi národy.
18. Který strom v Edenu se ti mohl slávou a vznešeností vyrovnat? Stejně jako ty edenské stromy však skončíš mezi neobřezanci dole pod zemí, ulehneš k mečem pobitým. Tak je tomu s faraonem a se všemi jeho hordami, praví Panovník Hospodin.“