1. „Synu člověčí,“ řekl mi, „sněz, co máš před sebou. Sněz tento svitek. Potom jdi a mluv k domu Izraele.“
2. Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst.
3. „Synu člověčí,“ řekl mi, „tímhle svitkem, který ti dávám, si nasyť žaludek, naplň si jím břicho.“ Snědl jsem jej tedy a v ústech mi chutnal sladce jako med.
4. „Synu člověčí,“ řekl mi, „jdi teď k domu Izraele a vyřiď jim má slova.
5. Nejsi přece poslán k lidu podivné řeči a těžkého jazyka, ale k domu Izraele –
6. ne k velikým národům podivné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl. Kdybych tě totiž poslal k takovým, poslechli by tě.
7. Dům Izraele tě ale nebude chtít poslouchat, protože nechtějí poslouchat mě. Celý dům Izraele je tvrdohlavý a zarputilý.