1. Dvanáctého dne desátého měsíce desátého roku jsem dostal slovo Hospodinovo:
2. „Synu člověčí, obrať se proti faraonovi, králi Egypta, a prorokuj proti němu i celém Egyptu.
3. Řekni mu: Tak praví Panovník Hospodin – Já jsem proti tobě, faraone, králi egyptský, obludný krokodýle rozvalený u řeky! Říkáš si: ‚Mně patří Nil, pro sebe jsem ho učinil.‘
4. Já ti však do čelistí vrazím háky a ty tvé nilské ryby nechám přichytit na tvé šupiny. Vytáhnu tě z tvého místa u řeky i se všemi tvými nilskými rybami, které se přichytily na tvé šupiny.
5. Pohodím tě pak na poušti i se všemi tvými nilskými rybami. Budeš ležet jen tak na zemi, neseberou tě, aby tě pohřbili. Dám tě za potravu divé zvěři i ptákům na nebi!
6. Tak všichni obyvatelé Egypta poznají, že já jsem Hospodin. Pro dům Izraele jsi byl jen rákosovou holí.
7. Jakmile se tě rukou chopili, praskl jsi a bodl je až do podpaží. Jakmile se o tebe opřeli, zlomil ses, až jsi jim kyčle vykloubil.
8. Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle, přivedu na tebe meč a vyhladím z tebe lidi i dobytek.
9. Až z Egypta zbudou jen pusté trosky, poznají, že já jsem Hospodin. Říkal jsi: ‚Mně patří Nil, já jsem ho učinil,‘
10. a proto jsem teď proti tobě i proti té tvé řece. Z Egypta nechám jen pusté trosky, zpustošený kraj od Migdolu po Asuán, až po habešskou hranici.
11. Neprojde tudy lidská noha, dokonce ani noha zvířete a nebude se tam bydlet po čtyřicet let.
12. Udělám z Egypta tu nejpustější ze všech zpustošených zemí a její města budou po čtyřicet let ta nejzbořenější ze všech měst. Rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích.
13. Avšak toto praví Panovník Hospodin: Až těch čtyřicet let uplyne, shromáždím Egypťany z národů, mezi něž byli rozptýleni.