9. „Synu člověčí, ptal se tě dům Izraele, ta banda vzbouřenců: ‚Co to děláš?‘
10. Řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Tento ortel se týká vládce v Jeruzalémě a celého domu Izraele, který zůstal ve městě.
11. Řekni jim: Já jsem znamení pro vás! Předvedl jsem, co se stane jim. Půjdou do vyhnanství, do zajetí!
12. I jejich vládce si po setmění naloží věci na záda a odejde. Prokopou zeď, aby ho tudy vyvedli. Bude mít zahalenou tvář, takže už neuvidí svou zem.
13. Nastražím na něj svoji past a uvázne v mé síti. Odvedu ho do Babylonie, do země Chaldejců, ani tu ale neuvidí a zemře v ní.
14. Všechny, kdo jsou kolem něj, celou jeho družinu i vojsko rozpráším do všech stran a s taseným mečem je poženu.
15. Tak poznají, že já jsem Hospodin – až je rozptýlím mezi národy a rozpráším je po zemích.
16. Hrstku z nich ušetřím před mečem, hladem i morem, aby mezi národy, kam přijdou, vyprávěli o všech svých ohavnostech. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“
17. Dostal jsem slovo Hospodinovo:
18. „Synu člověčí! Třes se, když budeš jíst, a chvěj se úzkostí, když budeš pít.
19. Řekni lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v izraelské zemi: Svůj chléb budou jíst v úzkostech a svoji vodu pít v hrůze, protože jejich země bude oloupena o všechno kvůli násilí všech jejích obyvatel.
20. Obydlená města zůstanou ležet v troskách a země bude zničena. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.“
21. Dostal jsem slovo Hospodinovo:
22. „Synu člověčí, co to máte v izraelské zemi za přísloví? Prý: ‚Dny utíkají, všechna vidění selhávají.‘