3. Řekli tedy: „Setkal se s námi Bůh Hebrejů. Prosím, dovol nám vydat se na třídenní cestu do pouště, abychom tam obětovali Hospodinu, našemu Bohu, aby nás snad nepostihl morem nebo mečem.“
4. Egyptský král ale vykřikl: „Mojžíši a Árone, proč odvádíte lid od práce? Zpátky k vašim robotám!“
5. Farao pokračoval: „Jen se podívejte, jak se ta cháska v zemi rozmnožila – a vy je chcete zdržovat od roboty?!“
6. Ještě týž den farao přikázal biřicům a dozorcům lidu:
7. „Nedávejte už jim k výrobě cihel slámu jako dosud. Ať si ji jdou sbírat sami!
8. Požadujte ale od nich stejné množství cihel, jako vyráběli dosud. Nic jim neslevujte, vždyť zahálejí. To proto vykřikují: ‚Pojďme obětovat našemu Bohu!‘
9. Zavalte ty mužské dřinou, ať mají co dělat a přestanou poslouchat báchorky!“
10. Biřici a dozorci tedy vyšli a řekli lidu: „Tak praví farao: Nebudu vám dávat slámu.
11. Jděte si ji sbírat, kde chcete, ale z práce, kterou musíte odvést, se nic nesleví!“
12. A tak se lid rozběhl po celé egyptské zemi, aby na strništích paběrkoval slámu.
13. Biřici je poháněli: „Odveďte svou práci – stejný denní úkol, jako když byla sláma!“
14. Izraelští předáci, ustanovení faraonovými biřici, byli biti a vyslýcháni: „Proč jste včera ani dnes nevyrobili stanovené množství cihel jako dříve?!“
15. Izraelští předáci tedy přišli a úpěli k faraonovi: „Proč takto nakládáš se svými služebníky?
16. Tvoji služebníci nedostávají slámu, a přitom se nám říká: ‚Dělejte cihly!‘ Pohleď, tvoji služebníci jsou biti, ale na vině jsou tví lidé!“