9. Nepřítel řekl: ‚Stíhat je budu, doženu je, kořist uchvátím, svou chtivost jimi nasytím, vytasím meč, má ruka si je podrobí!‘
10. Svým dechem zavál jsi, moře je přikrylo, jak olovo klesli do mohutných vod.
11. Kdo je jako ty mezi bohy, Hospodine? Kdo je jako ty – mohutný ve svatosti, úžasný ve chvalách, konající divy?
12. Napřáhls pravici, země je pohltila.
13. Lid, jejž jsi vykoupil, však láskou provázíš, svou silou zvolna vedeš jej až k příbytku své svatosti.
14. Národy roztřesou se, až to uslyší, filištínský lid úzkost zachvátí.
15. Tehdy se zhrozí kmeny edomské, moábských siláků se zmocní děs, všichni obyvatelé Kanaánu už se potácí!
16. Hrůza a strach je přepadne, pro velikost paže tvé zmlknou jak kámen, než přejde tvůj lid, Hospodine, než přejde lid, jejž sis vytvořil.
17. Přivedeš je a zasadíš na hoře, jež je tvým dědictvím, na místě, jež svým sídlem, ó Hospodine, učiníš, ve svatyni, kterou tvé ruce, ó Pane, upevní!
18. Hospodin bude kralovat na věky věků.“
19. Když faraonovi koně i s vozy a jezdci vešli do moře, Hospodin je zavalil spoustou vod, ale synové Izraele prošli prostředkem moře suchou nohou.
20. Áronova sestra, prorokyně Miriam, tehdy vzala do ruky tamburínu a všechny ženy s tamburínami šly za ní a tančily.