11. Téhož dne se počet zabitých v sídelním městě Súsách donesl až ke králi.
12. „V samotných Súsách,“ řekl král královně Ester, „Židé pobili a zahubili pět set mužů a deset Hamanových synů. Co asi udělali v ostatních provinciích říše? Tak jaké máš přání? Bude ti splněno. Žádej cokoli dalšího a stane se.“
13. „Kdyby král ráčil,“ odpověděla Ester, „nechť je Židům dovoleno, aby v Súsách mohli podle zákona pro dnešek jednat ještě zítra. A těch deset Hamanových synů nechť pověsí na kůly.“
14. Král přikázal, ať se tak stane. V Súsách byl vydán příslušný zákon a deset Hamanových synů bylo pověšeno.
15. Židé v Súsách se shromáždili ještě čtrnáctého dne měsíce adaru. Pobili v Súsách tři sta mužů, kořisti se však ani nedotkli.
16. Také ostatní Židé v říšských provinciích se shromáždili, aby bránili své životy a zjednali si klid od nepřátel. Pobili pětasedmdesát tisíc protivníků, kořisti se však ani nedotkli.
17. To se stalo třináctého dne měsíce adaru. Následujícího čtrnáctého dne už měli klid, a tak toho dne pořádali hody a veselice.
18. Židé v Súsách se ale shromáždili třináctého a ještě čtrnáctého dne téhož měsíce. Klid měli až patnáctého, a tak pořádali hody a veselice teprve toho dne.
19. A proto venkovští Židé, kteří nebydlí v hrazených městech, pořádají veselice, hody a oslavy čtrnáctého dne měsíce adaru a navzájem si posílají výslužku.
20. Mordechaj všechny tyto věci sepsal a všem Židům ve všech provinciích krále Xerxe, blízkým i vzdáleným, rozeslal listy,
21. aby jim uložil každoročně zachovávat čtrnáctý a patnáctý den měsíce adaru.
22. V tyto dny si Židé zjednali klid od svých nepřátel; v tomto měsíci se jejich žal proměnil v radost a smutek ve svátek. Proto mají v tyto dny pořádat hody a veselice, navzájem si posílat výslužku a dávat dárky chudým.
23. Tak Židé přijali svátek, který tehdy začali slavit a o kterém jim napsal Mordechaj:
24. Onen arcižidobijce Haman, syn Hamedaty Agagovce, si usmyslel vyhladit Židy. Hodil si pur (neboli los), kdy je má zničit a vyhladit.
25. Ester ale šla před krále, a ten vydal písemné nařízení, aby se ten zlovolný plán, který Haman zosnoval proti Židům, obrátil zpět na jeho hlavu: on sám i jeho synové skončili na kůlech.
26. Proto se těm dnům říká purim, od toho slova pur. Kvůli všemu, co je zapsáno v této listině, co sami zažili a co se jim vyprávělo,
27. Židé ustanovili tento nepomíjivý svátek pro sebe, pro své potomky a pro všechny, kdo se k nim připojí. Přijali, že budou každoročně zachovávat oba ty dny předepsaným způsobem a ve stanovený čas.
28. Tyto dny se budou připomínat a slavit v každém následujícím pokolení, v každé rodině, každé provincii a každém městě. Tyto dny purim v Židovstvu nepominou a jejich památka mezi jejich potomky nevymizí.
29. Tuto druhou listinu psala spolu s Židem Mordechajem také královna Ester, dcera Abichailova, aby purim potvrdila s veškerou vážností.
30. On pak ty listy rozeslal Židům do sta sedmadvaceti provincií Xerxovy říše. Přál jim pokoj a bezpečí,