4. „Kdyby král ráčil, mohl by prosím král dnes přijít s Hamanem na hostinu, kterou jsem pro něj připravila?“ odpověděla Ester.
5. „Hned jděte pro Hamana,“ král na to, „ať se Ester splní, co žádá!“ Král i Haman pak přišli na hostinu, kterou Ester připravila.
6. Nad pohárem vína se král Ester otázal: „Tak jaké máš přání? Bude ti splněno. Žádej půl říše a stane se.“
7. „Mé přání?“ odvětila Ester. „Co žádám?
8. Ráčí-li král laskavě vyhovět mému přání a splnit mou žádost, nechť král přijde s Hamanem na hostinu, kterou jim zítra vystrojím. Tehdy králi odpovím na jeho otázku.“
9. Toho dne Haman odcházel veselý a v dobrém rozmaru. V paláci ale potkal Mordechaje a ten před ním nevstal, ani se nepohnul. Haman se na Mordechaje rozlítil,
10. ale ovládl se a šel domů. Sezval své přátele, také svou ženu Zereš,
11. a vykládal jim, jaký je proslulý boháč a kolik má synů a čím vším ho král poctil a vůbec jak ho král povýšil nad velmože i královské dvořany.
12. „Dokonce,“ povídá Haman, „královna Ester vystrojila hostinu, na kterou nepozvala kromě krále už nikoho, jenom mě! Dokonce jsem k ní spolu s králem pozván i na zítra!
13. Jenže to všechno je mi na nic, když se musím dívat, jak si ten Žid Mordechaj sedí na královském dvoře!“
14. Jeho žena i všichni přátelé mu tedy poradili: „Nech postavit kůl na padesát loktů vysoký a hned ráno řekni králi, ať na něj Mordechaje pověsí. Pak můžeš jít s králem vesele na hostinu.“ Ta rada se Hamanovi zalíbila, a tak dal postavit ten kůl.