1. Toto je požehnání, které Boží muž Mojžíš před svou smrtí udělil synům Izraele.
2. Řekl: „Hospodin přišel ze Sinaje, ze Seíru, jako když slunce vychází, tak jim z pohoří Paran zazářil. S nesčíslnými tisíci kráčel od Kádeše, oheň Zákona vzešel z jeho pravice.
3. Ó, jak miluješ lidi! Všechny své svaté v ruce máš. Oni se k tvým nohám přivinuli, aby přijímali slova tvá –
4. Zákon, jenž Mojžíš vydal nám, dědictví shromáždění Jákobova.
5. Ješurunovi stal se králem, vůdcové lidu když sešli se společně s kmeny Izraele.
6. Ruben ať žije, ať nikdy nevymře, ač jeho mužů jen hrstka je!“
7. O Judovi řekl: „Vyslýchej, Hospodine, hlas Judův, k jeho lidu jej zpět přiváděj. Když bojuje svou vlastní rukou, proti nepřátelům mu pomáhej.“
8. O Levim řekl: „Kéž tvé urim a tumim, Hospodine, připadne muži tobě věrnému! Zkusils jej onou zkouškou v Masse, přel ses s ním u vod sváru v Meribě.
9. O otci i matce řekl: ‚Nehledím na ně!‘ Na vlastní bratry nebral zřetel a ke svým dětem neznal se. Ano, tvé slovo zachovali, tvou smlouvu budou střežit levité.
10. Jákoba budou tvým pravidlům učit a Zákonu tvému Izrael. Kadidlo před tebe budou klást, zápaly přinášet ti na oltář.
11. Požehnej, Hospodine, jeho síle, v díle jeho rukou zalíbení měj. Jeho protivníky udeř do slabin, aby jeho nepřátelé už nikdy nevstali!“