31. Jejich skála přece není jak Skála naše, to mohou naši nepřátelé dosvědčit!
32. Jejich réva je z révy sodomské, původem z vinic Gomory. Jejich hrozny jsou jedovaté, jejich plody plné hořkosti.
33. Jejich víno je dračí utrejch, jed zmijí, ten nejprudší.
34. „Což není u mne dobře uloženo, zapečetěno v mých sklepích vybraných?
35. Má je pomsta, já zjednám odplatu! Noha jim uklouzne v čas náležitý, den jejich pohromy blíží se, jejich úděl už je pro ně připraven!“
36. Ano, Hospodin bude svůj lid hájit a nad svými služebníky se slituje, až uvidí, že už je opustily síly, s pánem i kmánem že konec je.
37. Zeptá se: „Kde jsou ti jejich bohové, ta skála, v níž útočiště hledali?
38. Kde jsou ti, kdo jedli tuk jejich obětí, kdo pili víno jejich úliteb? Jen ať vstanou, aby vám pomohli, ať se vám stanou úkrytem!
39. Prohlédněte – já, jen já jsem jediný a není Boha kromě mne. Já dávám smrt a život daruji, já mohu zranit i uzdravit – z mé ruky vás nikdo nevyrve!
40. Svou ruku pozvedám k nebi a přísahám: Jakože žiji navěky,
41. jakmile čepel svého meče zostřím, má ruka právo uchopí! Vykonám pomstu nad svými nepřáteli, těm, kdo mě nenávidí, odplatím.
42. Své šípy opiji jejich krví, můj meč se jejich masem nasytí, krví padlých i zajatých, hlavami nepřátel a jejich vůdci.“
43. Jásejte, národy, tak jako jeho lid! On jistě pomstí krev služebníků svých, vykoná pomstu nad svými protivníky, od krve očistí svou zem i lid.
44. Mojžíš šel a přednesl všechna slova této písně lidu. Byl s ním také Hošea, syn Nunův.
45. A když Mojžíš domluvil všechna tato slova celému Izraeli,
46. řekl jim: „Všechna tato slova, jimiž jsem vás dnes varoval, si vezměte k srdci. Předávejte je svým synům, aby pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona.
47. To slovo pro vás vůbec není plané – vždyť je to váš život! Díky němu budete dlouho živi v zemi, kterou jdete za Jordán obsadit.“