21. Nebohem svým vzbudili mé žárlení, popudili mě svými marnostmi. Nelidem proto vzbudím jejich žárlení, nerozumným národem je popudím.
22. Už vzplanul oheň mého hněvu, už šlehá do hlubin podsvětí. Pohltí zemi i její úrodu, zapálí i horské základy!
23. Zavalím je samým neštěstím, své šípy na ně vystřílím.
24. Hladem až budou vysíleni, horečkou stráveni i morem urputným, pak na ně pošlu zuby šelem, v prachu je potká hadí jed!
25. V ulicích bude řádit meč, v domech zavládne hrůza nad mládencem i děvčetem, nad děťátkem i mužem v šedinách!
26. Zamýšlel jsem, že je rozdrtím, jejich památku že mezi lidmi vyhladím.
27. Děsím se ale zpupnosti nepřítele, jak si to jejich protivníci vyloží. Že řeknou: ‚To naše ruka přemohla je, to vůbec neudělal Hospodin!‘“
28. Ten národ úplně ztratil soudnost, docela cizí je mu rozumnost.
29. S trochou moudrosti by pochopili, porozuměli by, jak dopadnou.