16. Daniel šel za králem a požádal o čas, aby mu mohl sen vyložit.
17. Potom se Daniel vrátil domů a celou věc pověděl svým přátelům Chananiášovi, Mišaelovi a Azariášovi:
18. Ať prosí Boha nebes o slitování ohledně toho tajemství, aby Daniel a jeho přátelé nebyli popraveni s ostatními babylonskými mudrci.
19. V noci pak Danielovi bylo to tajemství zjeveno ve vidění. Daniel proto chválil Boha nebes
20. a řekl: „Chváleno buď jméno Boží od věků až na věky – moudrost a síla jemu náleží!
21. On mění časy a období, sesazuje krále a jiné nastolí. Mudrce obdařuje moudrostí, rozumným dává poznání.
22. Zjevuje věci skryté v hlubinách, on ví, co leží v tmách, a světlo u něj přebývá.
23. Chválím tě a oslavuji, Bože otců mých – moudrost a sílu dal jsi mi! Oznámil jsi mi, zač jsme tě prosili, oznámil jsi nám sen královský!“
24. S tím se pak Daniel vydal za Ariochem, kterého král pověřil popravami babylonských mudrců. Přišel za ním a řekl mu: „Nepopravuj babylonské mudrce! Vezmi mě ke králi a já mu ten sen vyložím.“
25. Arioch vzal Daniela rychle ke králi a takto ho ohlásil: „Našel jsem mezi judskými vyhnanci muže, který králi vyloží jeho sen.“