1. Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – koš zralého ovoce!
2. „Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě. „Koš zralého ovoce,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Hospodin řekl: „Můj lid Izrael je zralý pro konec! Víckrát už je neušetřím.
3. V ten den se chrámové zpěvy obrátí v kvílení, praví Panovník Hospodin. Všude spousta rozházených mrtvol! Všude ticho.“
4. Slyšte, vy, kdo šlapete po chudácích, vy, kdo ničíte ubožáky na zemi,
5. se slovy: „Kdy už skončí svátek novoluní, abychom prodávali obilí? Kdy už skončí den sobotní, abychom zrní nabídli, abychom z míry ubrali a k ceně přidali, abychom šidili falešnými váhami,
6. abychom si nuzné koupili za peníz a ubohé za dva sandály, abychom místo zrní prodávali otruby?“
7. Hospodin přísahá při Pýše Jákobově: „Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.“
8. Copak se kvůli tomu neotřese země, nedá se každý její obyvatel do pláče? Jako Nil se celá rozlije, vzedme se a zase opadne jako ta řeka v Egyptě!
9. V ten den, praví Panovník Hospodin, nechám slunce zajít v poledne a zatemním zemi vprostřed dne.
10. Vaše slavnosti obrátím v truchlení a všechny vaše písně v kvílení. Všechny vás obleču do pytloviny a všechny hlavy budou oholeny. Nechám zem truchlit jako nad jednorozeným – její poslední den bude nejtrpčí!
11. Hle, přicházejí dny, praví Panovník Hospodin, dy na zem pošlu hlad – ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov.
12. Od moře k moři se budou plahočit a od severu bloudit na východ, aby hledali Hospodinovo slovo, ale nenajdou.
13. V ten den budou omdlévat žízní krásné panny i statní mladíci –
14. ti, kteří přísahají na hřích Samaří. Prý: „Jakože je tvůj Bůh, Dane, živ! Jakože žije pouť do Beer-šeby!“ – takoví padnou, aby už nevstali.