1. Modlitba proroka Abakuka. Na nápěv písně nářků.
2. Slyšel jsem, Hospodine, tvoji zvěst, před tvým dílem stojím s úžasem. Oživ je, Hospodine, znovu po letech, po všech těch letech je znovu zjev, na slitování se v té vřavě rozpomeň!
3. Z Temanu přichází Bůh, Svatý přichází z hory Paranu. séla Jeho sláva halí nebesa, země je plná jeho chval.
4. Jeho jas je jako svítání, z jeho ruky září paprsky – tam je zdroj jeho sil.
5. Před jeho tváří jde Rána morová, v patách mu kráčí Nákaza!
6. Zastavil se a měří zem; národy se chvějí pod jeho pohledem. Odvěká pohoří se drolí na kusy, věčná návrší se sklánějí – jemu patří stezky věčnosti!
7. Kúšanské stany vidím v bolestech, plachty Midiánu třesou se.
8. To se, Hospodine, zlobíš na řeky? To míří na řeky tvé zuření? To ses tak proti moři rozlítil, že jsi na svých ořích vyrazil a na svých vozech vítězných?
9. Třímáš svůj obnažený luk, tvé oštěpy složily bojovou přísahu. séla Rozdělil jsi zemi řekami,
10. hory tě zahlédly a už se svíjejí. Už se valí vodní přívaly, z hlubiny je slyšet hučení, do výšky se vlny vzdouvají.
11. Slunce i měsíc zůstaly ve svém obydlí, před září tvých šípů utekly, před blýskáním tvého kopí.
12. Ve svém rozhořčení kráčíš zemí, ve svém hněvu šlapeš národy.