1. Tehdy se objevil jakýsi ničema jménem Šeba, syn Benjamínce Bichriho. Ten zatroubil na roh a prohlásil: „Co máme společného s Davidem? S Jišajovým synem mít podíl nebudem! Jen ať se vrátí domů všechen Izrael!“
2. Všichni Izraelci tehdy od Davida odstoupili k Šebovi, synu Bichriho. Judští muži od Jordánu až po Jeruzalém ale stáli při svém králi.
3. Když král v Jeruzalémě přišel do svého paláce, vzal těch deset konkubín, které tam předtím nechal, aby se staraly o dům, a dal je hlídat v ústraní. Postaral se o ně, ale sám s nimi nic neměl. Až do smrti zůstaly v ústraní a žily jako vdovy.
4. Potom král přikázal Amasovi: „Svolej mi judské muže a do tří dnů se ke mně vrať.“
5. Amasa tedy odešel svolávat Judu, ale v určené lhůtě to nestihl.
6. David proto řekl Abišajovi: „Ten Šeba, syn Bichriho, nám teď může uškodit více než Abšalom. Vezmi služebníky svého pána a pronásleduj ho, než si najde nějaká opevněná města a zmizí nám z očí.“
7. A tak za ním vytáhli Joábovi muži, Kréťané a Pléťané i všichni válečníci. Vytáhli z Jeruzaléma a pronásledovali Šebu, syna Bichriho.
8. Právě byli u toho velikého kamene v Gibeonu, když za nimi přišel Amasa. Joáb byl ve vojenské zbroji; přes šaty byl opásán mečem v pochvě. Když vykročil, meč se vysunul.
9. „Jak se daří, bratře?“ oslovil Joáb Amasu a pravou rukou ho uchopil za vousy, aby ho políbil.
10. Amasa přitom už nesledoval meč v Joábově druhé ruce. Joáb ho jím bodl do břicha, až mu vyhřezly vnitřnosti na zem. Nebylo třeba další rány, aby zemřel. Joáb se potom se svým bratrem Abišajem pustil za Šebou, synem Bichriho.
11. Jeden z Joábových mužů stál nad tím mrtvým tělem a volal: „Kdo má rád Joába a kdo je pro Davida – za Joábem!“
12. Amasa zatím ležel v krvi uprostřed cesty. Když ten muž viděl, že se všichni ve vojsku zastavují, odvlekl Amasu z cesty do pole a hodil přes něj plášť. Viděl totiž, že se každý, kdo šel okolo, zastavil.
13. Jakmile ho odklidil z cesty, pokračovali všichni za Joábem a pronásledovali Šebu, syna Bichriho.
14. Ten prošel všemi izraelskými kmeny až po Abel-bet-maaku. Všichni Bichrijci se tam shromáždili a přidali se k němu.
15. Joábovi muži přitáhli a oblehli ho v Abel-bet-maace. Navršili k městu násep, který dosahoval až na ochranný val. Když celé Joábovo vojsko začalo bořit hradbu,
16. jakási moudrá žena z toho města náhle zavolala: „Slyšte! Slyšte! Řekněte Joábovi: Přijď sem, ať s tebou promluvím.“
17. „Ty jsi Joáb?“ zeptala se ta žena, když k ní přišel blíž. „Ano,“ odpověděl. „Vyslechni, co ti poví tvá služebnice,“ požádala ho. „Poslouchám,“ odvětil.
18. Pokračovala tedy: „Odpradávna se říká: ‚V Abelu se zeptejte, pak teprve jednejte.‘
19. My jsme pokojní, věrní Izraelci. Ty ale chceš zahubit jedno z hlavních měst v Izraeli. Proč ničíš Hospodinovo dědictví?“
20. „To ne, to ne!“ zvolal Joáb. „Nechci ničit ani hubit.
21. Jde o něco jiného: Jeden muž z Efraimských hor jménem Šeba, syn Bichriho, pozvedl ruku proti králi Davidovi. Vydejte mi ho, a já od města odejdu.“ „Dobrá,“ odpověděla žena Joábovi, „hodíme ti jeho hlavu přes hradbu.“
22. Ta žena se ve své moudrosti obrátila na svůj lid. Ti Šebovi, synu Bichriho, usekli hlavu a hodili ji Joábovi. On pak zatroubil na roh a všichni se od města rozešli, odkud přišli. Také Joáb se vrátil do Jeruzaléma ke králi.
23. A tak byl Joáb znovu vrchním velitelem izraelského vojska. Benajáš, syn Jojadův, velel gardě Kréťanů a Pléťanů,
24. Adoniram velel nuceným pracím, Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem,
25. Šeja písařem a Sádok a Abiatar kněžími.
26. Ira Jairský pak byl Davidovým knížetem.