7. a tak se rozhlédl, a když mě uviděl, zavolal na mě. ‚Ano, pane?‘ odpověděl jsem
8. a on se mě zeptal: ‚Kdo jsi?‘ Odpověděl jsem: ‚Amalekovec‘
9. a on mi řekl: ‚Pojď sem a dobij mě. Smrt mě má ve spárech, ale život mě ještě neopouští.‘
10. A tak jsem šel k němu a zabil ho. Bylo mi jasné, že své zranění nepřežije. Vzal jsem mu z hlavy korunu a z paže náramek a přinesl jsem ti to sem, můj pane.“
11. David vzal své roucho a roztrhl je, stejně jako všichni, kdo byli s ním.
12. Truchlili, naříkali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jonatanovi, kvůli Hospodinovu vojsku a kvůli domu Izraele, že padli mečem.
13. Potom se David mladíka, který mu přinesl tu zprávu, zeptal: „Odkud že jsi?“ „Jsem syn jednoho amalekovského přistěhovalce,“ odpověděl.
14. „A to ses nebál vztáhnout ruku a zabít Hospodinova pomazaného?!“ řekl mu na to David.
15. Tehdy zavolal na jednoho z mládenců: „Pojď sem, zabij ho!“ A tak ho udeřil, až zemřel.
16. Ještě předtím mu David řekl: „Tvá krev na tvou hlavu! Vlastními ústy jsi na sebe řekl: To já jsem zabil Hospodinova pomazaného.“
17. David pak nad Saulem a jeho synem Jonatanem zpíval tento žalozpěv
18. a přikázal, aby se synové Judy učili tuto Píseň luku. Takto je zapsána v Knize Upřímného:
19. Ach, Izraeli, tvá ozdoba zabita leží na tvých výšinách! Jak padli hrdinové!
20. Ať se to v Gatu nikdo nedozví, ať to neohlašují v aškelonských ulicích, ať se neradují filištínské dcery, ať nejásají dcery neobřezaných!
21. Svahy Gilboa, ano, vy – deště a rosy buďte zbaveny! Ať už se nenajde pole úrodné tam, kde štít hrdinů byl pohaněn, štít Saulův, již nepomazán olejem!
22. Bez krve raněných, bez tuku udatných luk Jonatanův se nevracel, ani meč Saulův, než býval nasycen.