10. A tak jsem šel k němu a zabil ho. Bylo mi jasné, že své zranění nepřežije. Vzal jsem mu z hlavy korunu a z paže náramek a přinesl jsem ti to sem, můj pane.“
11. David vzal své roucho a roztrhl je, stejně jako všichni, kdo byli s ním.
12. Truchlili, naříkali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jonatanovi, kvůli Hospodinovu vojsku a kvůli domu Izraele, že padli mečem.
13. Potom se David mladíka, který mu přinesl tu zprávu, zeptal: „Odkud že jsi?“ „Jsem syn jednoho amalekovského přistěhovalce,“ odpověděl.
14. „A to ses nebál vztáhnout ruku a zabít Hospodinova pomazaného?!“ řekl mu na to David.
15. Tehdy zavolal na jednoho z mládenců: „Pojď sem, zabij ho!“ A tak ho udeřil, až zemřel.
16. Ještě předtím mu David řekl: „Tvá krev na tvou hlavu! Vlastními ústy jsi na sebe řekl: To já jsem zabil Hospodinova pomazaného.“
17. David pak nad Saulem a jeho synem Jonatanem zpíval tento žalozpěv
18. a přikázal, aby se synové Judy učili tuto Píseň luku. Takto je zapsána v Knize Upřímného:
19. Ach, Izraeli, tvá ozdoba zabita leží na tvých výšinách! Jak padli hrdinové!
20. Ať se to v Gatu nikdo nedozví, ať to neohlašují v aškelonských ulicích, ať se neradují filištínské dcery, ať nejásají dcery neobřezaných!
21. Svahy Gilboa, ano, vy – deště a rosy buďte zbaveny! Ať už se nenajde pole úrodné tam, kde štít hrdinů byl pohaněn, štít Saulův, již nepomazán olejem!