1. Tehdy Šalomoun prohlásil: „‚Zůstávám v mračnu,‘ pravil Hospodin.
2. Já jsem ti ale postavil chrám vznešený, místo, kde bys bydlel už navěky!“
3. Potom se král otočil a požehnal celému stojícímu shromáždění Izraele:
4. „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, jenž vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl:
5. ‚Ode dne, kdy jsem svůj lid vyvedl z Egypta, jsem ze žádného izraelského kmene nevyvolil město k postavení domu, v němž by zůstávalo mé jméno, ani jsem nevyvolil nikoho, aby se stal vůdcem mého lidu Izraele.
6. Vyvolil jsem však Jeruzalém, aby v něm zůstávalo mé jméno, a vyvolil jsem Davida, aby vedl můj lid Izrael.‘
7. Můj otec David toužil postavit chrám jménu Hospodina, Boha Izraele.
8. Hospodin mu ale řekl: ‚Je dobře, že chceš mému jménu postavit chrám.
9. Nepostavíš ho však ty, ale tvůj syn, který vzejde ze tvých beder. Ten vystaví chrám mému jménu.‘