14. Také všichni hodnostáři, kněží i lid vršili jednu zradu za druhou. Řídili se všemožnými pohanskými ohavnostmi, a poskvrnili tak Hospodinův chrám v Jeruzalémě, který on posvětil.
15. Hospodin, Bůh jejich otců, k nim stále posílal své posly. Posílal je zas a znovu, ze soucitu ke svému lidu a ke svému příbytku.
16. Oni se ale Božím poslům vysmívali a jejich slovy pohrdali. Z jeho proroků si tropili žerty, až Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu tak, že už nebylo pomoci.
17. Přivedl na ně babylonského krále, který pobil jejich mladíky mečem přímo ve svatyni. Neušetřil mládence ani panny, starce ani kmety; všichni mu padli do rukou.
18. Všechno vybavení Božího chrámu, velké i malé předměty, poklady Hospodinova chrámu stejně jako poklady krále a jeho velmožů, to vše bylo odvezeno do Babylonu.
19. Boží chrám vypálili, jeruzalémské hradby rozbořili, všechny paláce zapálili a všechny cennosti v nich zničili.
20. Zbytek těch, kdo unikli meči, král odvlekl do Babylonu, kde pak jemu a jeho synům otročili až do nástupu Perské říše.
21. Tak se naplnilo Hospodinovo slovo řečené ústy Jeremiáše. Země po celou dobu svého zpustošení konečně užívala svých sobot; odpočívala plných sedmdesát let.
22. Prvního roku perského krále Kýra se Hospodinovo slovo řečené ústy Jeremiáše splnilo. Hospodin podnítil perského krále Kýra, aby po celé své říši dal rozhlásit slovem i písmem: