10. Amaciáš tedy žoldnéře z Efraima oddělil a poslal je domů. Ti se tehdy na Judské velmi rozhněvali a vraceli se domů plní vzteku.
11. Amaciáš sebral odvahu a odvedl vlastní vojsko do Solného údolí, kde pobil 10 000 obyvatel Seíru.
12. Dalších 10 000 zajali judští vojáci živých a odvedli je na vrchol skály, odkud je svrhli dolů a všechny roztříštili.
13. Žoldnéři, které Amaciáš nepustil se svým vojskem do války, mezitím napadali judská města od Samaří až po Bet-choron. Pobili v nich na 3 000 obyvatel a pobrali spoustu kořisti.
14. Když se Amaciáš vrátil z vítězství nad Edomci, přinesl si s sebou seírské bůžky. Přijal je za své bohy, klaněl se jim a pálil jim kadidlo.
15. Hospodin tehdy proti Amaciášovi vzplanul hněvem. Poslal k němu proroka, který mu řekl: „Proč uctíváš bohy, kteří nedokázali svůj národ vysvobodit z tvých rukou?“
16. Král mu na to odpověděl: „Že bychom tě jmenovali královským rádcem? Jestli je ti život milý, přestaň!“ Prorok tedy přestal mluvit, jen ještě dodal: „Vím, že Bůh už si s tebou poradil a zahladí tě, protože si vedeš svou a na moji radu nedbáš.“
17. Judský král Amaciáš se pak poradil a vzkázal izraelskému králi Jehoašovi, synu Joachaze, syna Jehuova: „Pojďme se utkat!“
18. Izraelský král Jehoaš mu ale vzkázal: „Jeden bodlák v Libanonu vzkázal cedru v Libanonu: Dej svou dceru mému synu za ženu! Jedno zvíře v Libanonu šlo okolo a ten bodlák pošlapalo.
19. Říkáš si: Vida, porazil jsem Edoma! Srdce se ti dme chloubou. Raději ale zůstaň doma! Proč si říkáš o neštěstí? Chceš padnout a strhnout s sebou i Judu?“
20. Amaciáš ale neposlechl, neboť Bůh se rozhodl, že Judu vydá do jejich rukou, protože uctívali edomské bohy.
21. Izraelský král Jehoaš tedy vytáhl a utkal se s judským králem Amaciášem u judského Bet-šemeše.
22. Juda byl Izraelem poražen a celé jeho vojsko se rozuteklo domů.