23. „Co to provádíte?“ říkal jim. „Ode všech lidí se o vás doslýchám hrozné věci.
24. To ne, synové moji! Slyším nedobré zprávy – vždyť svádíte Hospodinův lid!
25. Hřeší-li člověk proti člověku, Bůh může zasáhnout. Hřeší-li ale člověk proti Hospodinu, kdo se ho zastane?“ Oni ale na otcova slova vůbec nedali, neboť Hospodinova vůle byla, aby zemřeli.
26. Chlapec Samuel však prospíval, rostl a byl milý jak Hospodinu, tak i lidem.
27. Za Elím přišel Boží muž a řekl mu: „Tak praví Hospodin: Cožpak jsem se neukázal rodu tvého praotce, když ještě byli otroci faraonova domu v Egyptě?
28. Právě jeho jsem si ze všech izraelských kmenů vyvolil za kněze, aby vystupoval k mému oltáři, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efod. Rodu tvého praotce jsem svěřil všechny ohnivé oběti synů Izraele.
29. Proč tedy pošlapáváte mé oběti a dary, které jsem určil Příbytku? Svých synů si vážíš více nežli mě. Vykrmili jste se tím nejlepším z obětních darů mého lidu Izraele!
30. Nuže, tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Ano, řekl jsem, že tvůj dům a tvůj otcovský rod zůstanou v mé službě navěky. Teď ale Hospodin praví: V žádném případě! Ty, kdo mě ctí, totiž poctím; ty, kdo mě znevažují, však zostudím.