1. Když Boží truhlu přinesli, postavili ji na její místo uprostřed stanu, který pro ni David postavil. Pak před Bohem přinášeli zápalné i pokojné oběti.
2. Poté, co David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu v Hospodinově jménu.
3. Podělil také všechny Izraelce, muže i ženy, každého bochníkem chleba, datlovým a rozinkovým koláčem.
4. Určil také levity, kteří měli sloužit před Hospodinovou truhlou uctíváním, díkůvzdáním a chvalozpěvy Hospodinu, Bohu Izraele.
5. Vedl je Asaf a za ním byl Zachariáš, Jaaziel, Šemiramot, Jechiel, Matitiáš, Eliab, Benajáš, Obed-edom a Jehiel, kteří hráli na lyry a citery, a Asaf na činely,
6. zatímco kněží Benajáš a Jachaziel před Truhlou Boží smlouvy pravidelně troubili na trubky.
7. Toho dne David poprvé pověřil Asafa a jeho bratry, aby takto chválili Hospodina:
8. Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy!
9. Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích!
10. Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!
11. Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte.
12. Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky, a co rozhodl.
13. Vy, símě Izraele, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba.
14. On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá!
15. Na jeho smlouvu pamatujte věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené,
16. na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem.
17. Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael:
18. „Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“
19. Přitom vás tehdy bylo jen trochu, byli jste tam jen hrstkou cizinců.
20. Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království,
21. nikoho nenechal jim ublížit. I krále kvůli nim varoval:
22. „Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“
23. Zpívej Hospodinu, celá zem, zvěstujte jeho spásu každý den!
24. O jeho slávě národům vyprávějte, o jeho divech řekněte lidem všem!
25. Veliký je Hospodin, vší chvály hodný, nad všechny bohy ohromný!
26. Bohové národů jsou samé modly, Hospodin ale stvořil nebesa.
27. Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti, síla a radost je tam, kde přebývá.
28. Vzdejte Hospodinu, lidské plémě, vzdejte Hospodinu slávu i moc.
29. Vzdejte Hospodinu slávu, jež náleží mu, přineste dary, před něj přistupte, Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse,
30. před ním se rozechvěj, celá zem! Pevně je postaven svět, nic jím neotřese,
31. jásejte, nebesa, země ať raduje se, národům řekněte: „Hospodin kraluje!“
32. Moře ať burácí se vším, co je v něm, celý světa kraj ať se raduje.
33. Před Hospodinem ať zvučí stromy v lese: „Přichází, aby soudil zem!“
34. Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky!
35. Řekněte: „Zachraň nás, Bože naší spásy! Vysvoboď nás a z národů posbírej! Tvé svaté jméno ať oslavíme, tvou chválou ať se chlubíme!“
36. Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský, od věků až na věky! A všechen lid odpověděl: „Amen. Chvála Hospodinu!“
37. David pak nechal Asafa a jeho bratry před Truhlou Hospodinovy smlouvy, aby před ní pravidelně každý den sloužili podle denního rozvrhu
38. spolu s Obed-edomem a jeho osmašedesáti bratry. (Obed-edom, syn Jedutunův, a Chosa veleli chrámové stráži.)
39. Kněze Sádoka i jeho kněžské bratry ponechal před Hospodinovým příbytkem na výšině v Gibeonu,
40. aby na zápalném oltáři pravidelně přinášeli Hospodinu zápalné oběti ráno i večer přesně tak, jak je psáno v Zákoně, který Hospodin svěřil Izraeli.
41. S nimi ponechal Hemana, Jedutuna a ostatní jmenovitě vybrané, aby chválili Hospodina písní: „Jeho láska trvá navěky.“
42. Heman a Jedutun měli na starosti trubky, činely a další nástroje Boží hudby. Jedutunovi synové stáli u brány.
43. Všechen lid se pak rozešel, každý k sobě domů. Také David se vrátil, aby požehnal svůj dům.