29. Izraelský král pak s judským králem Jošafatem táhli na Rámot-gileád.
30. Izraelský král Jošafatovi řekl: „Já půjdu do bitvy v přestrojení, ty ale zůstaň v královském rouchu.“ A tak se král Izraele před bitvou přestrojil.
31. Aramejský král rozkázal svým dvaatřiceti vozatajům: „Nebojujte s malým ani velkým, jedině s králem Izraele!“
32. Když potom vozatajové uviděli Jošafata, řekli si: „To je určitě izraelský král.“ Obrátili se tedy, aby ho napadli. Když ale Jošafat vykřikl,
33. vozatajové poznali, že to není izraelský král, a nechali ho být.
34. Někdo tehdy náhodně vystřelil z luku a zasáhl izraelského krále mezi pláty a pancíř. „Zpátky!“ rozkázal král svému vozatajovi. „Odvez mě z boje! Jsem raněn!“
35. Bitva ale zuřila celý den, a tak král musel zůstat před Aramejci podepřen na svém voze. Krev crčící z jeho rány plnila vůz, dokud večer nezemřel.
36. Při západu slunce se nad bojištěm neslo volání: „Všichni domů, každý do své vlasti!“
37. Král byl mrtev. Přivezli ho do Samaří, kde ho pohřbili.
38. Když myli jeho vůz v samařském rybníku, kde se koupou nevěstky, jeho krev chlemtali psi, přesně tak, jak řekl Hospodin.
39. Ostatní Achabovy skutky – co všechno vykonal, jaký postavil palác vykládaný slonovinou a jaká všechna města vystavěl – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů.
40. Tak Achab ulehl ke svým otcům a místo něj začal kralovat Achaziáš.
41. Jošafat, syn Asův, začal kralovat nad Judou ve čtvrtém roce izraelského krále Achaba.