1. A proto, moji svatí bratři, společníci v nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše,
2. který byl věrný Tomu, jenž ho ustanovil, tak jako Mojžíš byl věrný v celém Božím domě.
3. On si ovšem zaslouží větší slávu než Mojžíš, tak jako má větší čest stavitel než sám dům.
4. Každý dům přece někdo postavil a stavitelem všeho je Bůh.
5. Ano, Mojžíš byl jako služebník věrný v celém Božím domě, aby dosvědčil to, co mělo být řečeno později,
6. ale Kristus byl jakožto Syn věrný nad svým domem. A jeho dům jsme my, pokud si udržíme tu smělou důvěru a hrdou naději.
7. Proto, jak říká Duch svatý: „Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
8. nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře, v den pokušení na poušti.
9. Vaši otcové mě dráždili a pokoušeli – co umím, viděli po čtyřicet let!
10. Roztrpčen tím pokolením jsem tehdy řekl: Srdce těch lidí jen stále bloudí, mé cesty vůbec neznají.
11. Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“
12. Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha.
13. Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono „Dnes“, aby se někdo z vás nedal oklamat hříchem a zatvrdit.
14. Jsme přece Kristovými společníky – pokud si tu počáteční jistotu neochvějně udržíme až do konce.
15. Jak říká: „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře.“
16. Kdo se však vzbouřil, i když ho slyšel mluvit – nebyli to snad všichni, kdo s Mojžíšem vyšli z Egypta?
17. Kdo jej roztrpčoval po celých čtyřicet let? Kdo jiný než ti hříšníci, jejichž těla padla na poušti?
18. A komu odpřisáhl, že nevkročí do jeho odpočinku? Přece těm, kdo odmítali poslechnout!
19. Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře.