17. Jak se blížil čas, kdy se mělo naplnit Boží zaslíbení Abrahamovi, náš lid v Egyptě rostl a množil se,
18. dokud nepovstal jiný král, který už o Josefovi nevěděl.
19. Choval se k našemu národu lstivě a nutil naše předky odkládat vlastní novorozence, aby nepřežili.
20. V té době se narodil Mojžíš. Byl překrásný. Tři měsíce ho chovali v rodném domě,
21. a když ho museli odložit, vzala si ho faraonova dcera a vychovala ho jako vlastního syna.
22. Mojžíš byl vyučen veškeré moudrosti Egypťanů a byl mocný ve slovech i skutcích.
23. Když mu bylo čtyřicet let, rozhodl se navštívit své bratry, syny Izraele.
24. Uviděl, jak jeden z nich trpí bezpráví; zastal se ho, pomstil toho ubožáka a Egypťana zabil.
25. Myslel si, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze něho přináší spásu, ale oni nerozuměli.
26. Navštívil je i druhého dne a snažil se usmířit jejich potyčku: ‚Muži, jste bratři! Proč jeden druhému ubližujete?‘
27. Ten, který ubližoval svému bližnímu, jej však odstrčil: ‚Kdo tě ustanovil naším vůdcem a soudcem?
28. Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘
29. Kvůli těm slovům pak Mojžíš utekl a žil jako přistěhovalec v midiánské zemi, kde zplodil dva syny.
30. Po dalších čtyřiceti letech se mu na poušti u hory Sinaj ukázal anděl v plameni hořícího keře.
31. Mojžíš se tomu vidění podivil. Když se přiblížil, aby se lépe podíval, zazněl k němu Hospodinův hlas:
32. ‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat.