11. Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, tehdy padla veliká bázeň.
12. Rukama apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho divů a zázraků a všichni spolu svorně trávili čas v Šalomounově sloupoví.
13. Nikdo jiný se tam k nim neodvažoval připojit, ale lid si jich velmi vážil.
14. Množství mužů i žen se přidávalo k Pánu a věřících stále přibývalo.
15. Dokonce vynášeli nemocné na lůžkách a nosítkách a pokládali je na ulice, aby na některého z nich alespoň padl Petrův stín, až půjde kolem.
16. Množství lidí z okolních měst se scházelo do Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy a ti všichni byli uzdravováni.
17. Tehdy povstal velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž sekta saduceů. Naplněni nenávistí
18. nechali apoštoly zatknout a vsadit do veřejné věznice.
19. Hospodinův anděl ale v noci otevřel dveře vězení a vyvedl je ven. Řekl jim:
20. „Jděte, postavte se v chrámu a předneste lidu všechna slova tohoto Života.“
21. Poslechli ho a za úsvitu přišli do chrámu a učili. Velekněz a jeho stoupenci zatím svolali Veleradu (totiž celé staršovstvo synů Izraele) a poslali pro apoštoly do vězení.
22. Když tam ale strážní přišli, ve vězení je nenašli. Vrátili se tedy s hlášením:
23. „Věznici jsme našli bezpečně uzamčenou, u dveří stály stráže, ale když jsme odemkli, uvnitř nikdo nebyl.“
24. Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže s vrchními kněžími, nemohli pochopit, co se to stalo.
25. Vtom někdo přišel s hlášením: „Hle, muži, které jste uvěznili, stojí v chrámu a učí lid!“