6. [7] Pokusil se dokonce znesvětit chrám, a tak jsme ho zajali.
8. Když provedeš výslech, sám se budeš moci přesvědčit o všem, z čeho jej žalujeme.“
9. Židé s tou řečí souhlasili a potvrzovali, že je to pravda.
10. Prokurátor tedy pokynul k Pavlovi a ten se ujal slova: „Vím, že náš národ spravuješ již řadu let, a tak se budu hájit s klidnou myslí.
11. Jak si můžeš ověřit, v Jeruzalémě, kam jsem přišel uctívat Boha, jsem nepobyl více než dvanáct dní.
12. Nikdo mě neviděl hádat se s někým v chrámu nebo podněcovat davy, ať už v synagogách, nebo ve městě.
13. To, z čeho mě tu obviňují, nemohou nijak prokázat.
14. Přiznávám však před tebou, že sloužím Bohu našich otců jako stoupenec té Cesty, kterou oni nazývají sektou. Věřím všemu, co je psáno v Zákoně a v Prorocích,
15. a mám v Bohu naději, kterou chovají i oni, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.
16. Proto se snažím, abych měl vždy čisté svědomí před Bohem i před lidmi.
17. Po letech jsem se vrátil do Jeruzaléma, abych svému národu přinesl dary pro chudé a oběti.
18. Někteří Židé z Asie mě zastihli v chrámu, když jsem se bez davu a hluku podrobil očistnému obřadu.
19. Pokud proti mně něco mají, měli by tu stát před tebou a žalovat mě.
20. Anebo ať řeknou zde tito, jaký zločin na mě našli, když jsem stál před Veleradou.
21. Snad šlo o to jediné, co jsem mezi nimi zvolal: ‚Dnes jsem před vámi souzen kvůli vzkříšení z mrtvých!‘“