12. Toho chlapce pak přivedli živého a byli nesmírně potěšeni.
13. My ostatní jsme vyrazili napřed. Vypluli jsme na lodi k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; přál si tam totiž jít sám pěšky.
14. Když jsme se v Assu setkali, vzali jsme ho na palubu a připluli do Mitylény.
15. Odtud jsme pokračovali dál a druhého dne jsme se přiblížili k ostrovu Chios. Nazítří jsme připluli k Sámu a dalšího dne jsme dorazili do Milétu.
16. Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se v Asii nezdržel. Spěchal do Jeruzaléma, kam se chtěl dostat pokud možno na den Letnic.
17. Z Milétu poslal zprávu do Efesu a zavolal k sobě starší církve.
18. Když k němu přišli, řekl jim: „Sami víte, jak jsem strávil všechen čas, kdy jsem byl s vámi, od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie:
19. Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a uprostřed mnoha zkoušek, které mě potkaly kvůli židovským úkladům;
20. jak jsem vám nezamlčel nic užitečného, ale kázal vám a učil veřejně i po domech;
21. jak jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše.
22. Teď ale jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma. Nevím, co mě tam čeká,
23. ačkoli mi Duch svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení.
24. Já však na to nedbám; v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych byl svědkem evangelia o Boží milosti.
25. Teď vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem chodil a kázal o Božím království, mě už nikdy neuvidí.