7. Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci?
8. Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč?
9. Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie,
10. Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté,
11. Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“
12. Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.
13. Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“
14. Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte:
15. Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin!
16. Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:
17. ‚V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny.
18. Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat.
19. Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu.
20. Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.
21. Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn.‘
22. Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte.
23. Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.
24. Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci.
25. David o něm říká: ‚Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám.
26. Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá, také mé tělo v naději odpočívá.