1. Když přišel den Letnic, byli všichni spolu.
2. Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli.
3. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich.
4. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5. V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě.
6. Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí.
7. Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci?
8. Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč?
9. Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie,
10. Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté,
11. Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“
12. Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.
13. Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“
14. Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte:
15. Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin!