6. dozvěděli se to a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a jejich okolí.
7. I tam šířili evangelium.
8. V Lystře sedával jeden muž. Nemohl na nohy, neboť byl od lůna své matky chromý a nikdy nechodil.
9. Také on naslouchal Pavlovým slovům. Když se mu Pavel podíval do očí a viděl jeho víru, že bude uzdraven,
10. řekl silným hlasem: „Postav se na nohy a stůj rovně!“ A on vyskočil a začal chodit.
11. Když lidé viděli, co Pavel udělal, začali lykaonsky volat: „Bohové sestoupili k nám v lidské podobě!“
12. Barnabášovi začali říkat Zeus a Pavlovi Hermes (protože mluvil hlavně on).
13. Kněz Diova chrámu, který stál před městem, přivedl k branám ověnčené býky a chtěl s lidmi začít obětovat.
14. Jakmile to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do davu a křičeli:
15. „Co to děláte? Vždyť jsme jen lidé jako vy! Přišli jsme vám zvěstovat, abyste se obrátili od těchto marností k živému Bohu, který stvořil nebe, zemi i moře a všechno v nich.
16. V minulých dobách nechával všechny národy chodit po jejich cestách,
17. ale nikdy o sobě nepřestal svědčit svým dobrodiním: z nebe nám dává déšť i časy úrody a naše nitro sytí jídlem a radostí.“
18. A těmi slovy taktak upokojili davy, aby jim neobětovaly.