8. Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou.
9. Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.
10. Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti.
11. Přebývá-li ve vás Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá.
12. Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla.
13. Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít.
14. Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny.
15. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče!
16. Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
17. A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.
18. Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.
19. Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů.
20. Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději,