3. Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích,
4. aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha.
5. Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha.
6. Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji.
7. Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu.
8. Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou.
9. Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.
10. Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti.
11. Přebývá-li ve vás Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá.
12. Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla.
13. Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít.
14. Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny.
15. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče!
16. Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
17. A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.
18. Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.