15. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče!
16. Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
17. A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.
18. Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.
19. Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů.
20. Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději,
21. že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí.