6. Teď však, když jsme zemřeli tomu, co nás drželo, jsme Zákona zproštěni, abychom sloužili Bohu novou cestou Ducha namísto staré cesty litery.
7. Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“
8. Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý.
9. Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil
10. a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti.
11. Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil.
12. Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
13. Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný.
14. Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.
15. Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím.
16. Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý.
17. Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně.
18. Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne.
19. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci.
20. Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.
21. Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo.
22. Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem,