18. Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne.
19. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci.
20. Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.
21. Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo.
22. Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem,
23. ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.
24. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla?
25. Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.