1. Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost?
2. V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli?
3. Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti?
4. Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života.
5. Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení.
6. Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu.
7. (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.)
8. Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.
9. Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře – smrt nad ním už nemá moc.
10. Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu.
11. Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši.
12. Nenechte proto ve svých smrtelných tělech vládnout hřích, nepodléhejte jeho žádostem.
13. Své údy už nevydávejte hříchu za nástroje nepravosti, ale jako zmrtvýchvstalí vydejte sami sebe i své údy Bohu za nástroje spravedlnosti!
14. Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.
15. Nuže, budeme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě!
16. Nevíte, že když někomu sloužíte, musíte ho poslouchat? Stáváte se služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti anebo poslušnosti ke spravedlnosti.