10. Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného.
11. Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.
12. Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb.
13. Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“
14. Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím.
15. „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných.
16. Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal.
17. Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“
18. Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“