7. Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.
8. Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni.
9. Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘
10. Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.
11. Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha.
12. Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl.
13. Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14. Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
15. Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo.
16. Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo.
17. Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“
18. Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci?
19. Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár.
20. „Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.
21. „Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.
22. V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.