14. Farizeové se pak odešli radit, jak by ho zničili.
15. Ježíš se to ale dozvěděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy a on je všechny uzdravil.
16. Přísně je však napomínal, aby ho neuváděli ve známost.
17. Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:
18. „Hle, můj služebník, jehož jsem vyvolil, můj milovaný, kterého jsem si oblíbil. Na něj položím svého Ducha, on oznámí spravedlnost národům.
19. Nebude se hádat ani křičet, jeho hlas na ulicích slyšet nebude.
20. Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nedovede spravedlnost k vítězství.
21. A v jeho jménu bude naděje národů.“
22. Potom k němu přivedli slepého a němého člověka posedlého démonem a on ho uzdravil, takže mluvil a viděl.
23. Všechny zástupy žasly: „Není snad tohle ten Syn Davidův?“
24. Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Tenhle nevymítá démony jinak než Belzebubem, knížetem démonů!“