16. Začali se tedy mezi sebou dohadovat, že nemají chleba.
17. Ježíš to ale věděl, a tak jim řekl: „Proč se dohadujete, že nemáte chleba? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte tvrdé srdce?
18. Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? Už si nevzpomínáte?
19. Když jsem nalámal pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“ „Dvanáct,“ odpověděli.
20. „A co těch sedm chlebů pro čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“ „Sedm,“ odpověděli.
21. Na to jim řekl: „Ještě nerozumíte?“
22. Když přišli do Betsaidy, přivedli k němu slepce a prosili ho, aby se ho dotkl.
23. Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“
24. On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“
25. Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku.
26. Ježíš ho pak poslal domů se slovy: „Do vesnice ale nechoď.“
27. Ježíš a jeho učedníci pak vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mě mají lidé?“
28. Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“
29. „A za koho mě máte vy?“ zeptal se. „Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr.
30. On je ale přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali.
31. Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých.
32. Protože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a začal ho kárat.
33. Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a okřikl Petra: „Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“
34. Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.