11. Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.‘“
12. Když pochopili, že to podobenství řekl o nich, chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupu, a tak ho nechali a odešli.
13. Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
14. Přišli a řekli mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne?
15. Máme platit, nebo ne?“ On ale znal jejich pokrytectví, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, ať se podívám.“
16. Když mu ho podali, zeptal se jich: „Čí je ten obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli.
17. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim Ježíš. Zůstali nad tím v úžasu.
18. Potom k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a ptali se ho:
19. „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru vzbudil potomka.
20. Bylo sedm bratrů. První se oženil, zemřel a nezanechal potomka.
21. Pak si ji vzal druhý, ale také zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí.
22. Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Nakonec pak zemřela i ta žena.
23. Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kdo z nich ji bude mít za manželku? Vždyť ji mělo všech sedm!“
24. Ježíš jim odpověděl: „Nemýlíte se proto, že neznáte Písma ani Boží moc?
25. Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi.
26. A ohledně toho, že mrtví vstávají – copak jste nečetli v Knize Mojžíšově, jak k němu Bůh promluvil z keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?
27. On přece není Bohem mrtvých, ale živých! Velice se mýlíte.“