9. a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním.
10. Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům,
11. ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim.
12. Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.
13. Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů,
14. a povídali si o všem, co se stalo.
15. Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim.
16. Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.
17. Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“
18. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“
19. „O čem?“ zeptal se jich. „O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem.
20. Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat.
21. My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo.
22. Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu
23. a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije.