54. Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval.
55. Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr.
56. Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“
57. On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“
58. Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ „Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.
59. Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“
60. Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“ A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout.
61. Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“
62. Vyšel ven a hořce se rozplakal.
63. Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho.
64. Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“
65. Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.
66. Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady.