19. Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.
20. Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora.
21. Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě.
22. Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“
23. Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim:
24. „Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli.
25. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.
26. A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.
27. Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho:
28. „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.
29. Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný.
30. Potom si ji vzal druhý,
31. třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti.