34. „Pán ho potřebuje,“ odpověděli.
35. Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně.
36. A jak jel, prostírali své pláště na cestu.
37. Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli.
38. Volali: „Požehnaný král, jenž přichází v Hospodinově jménu! Pokoj na nebi a sláva na výsostech!“
39. V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“
40. Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“
41. Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním:
42. „Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto.
43. Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran
44. a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“
45. Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali.
46. „Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“
47. Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit.
48. Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.