2. „V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil.
3. V tom městě byla také jedna vdova. Chodila za ním a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘
4. Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím,
5. ale ta vdova mi nedává pokoj. Zjednám jí právo, aby mi nakonec nezničila pověst!‘“
6. Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?!
7. A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci?
8. Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“
9. Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství:
10. „Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.
11. Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní.
12. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘
13. Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘