6. „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.
7. Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘?
8. Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘?
9. Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno?
10. Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“
11. Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje.
12. Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál
13. a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
14. Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ A jak šli, byli očištěni.
15. Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha.
16. Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.
17. „Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět?
18. Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“
19. Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“
20. Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně.