20. Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů
21. a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy.
22. Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben.
23. Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí.
24. ‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘
25. ‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení.
26. Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.‘
27. On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu.
28. Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!‘
29. ‚Mají Mojžíše a Proroky,‘ řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!‘
30. ‚To ne, otče Abrahame,‘ boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.‘
31. On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“