46. Marie na to řekla: „Má duše velebí Hospodina
47. a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
48. neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti,
49. neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté
50. a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení.
51. Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.
52. Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.
53. Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.
54. Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství –
55. jak zaslíbil našim otcům – vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“
56. Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.
57. Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.
58. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
59. Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš.
60. Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“
61. Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“